Rulandské šedé (zkráceně RŠ) je starobylou moštovou odrůdou révy vinné (vitis venifera). Ve světě je také známá pod pojmem “Pinot Gris”, nebo v Itálii jako “Pinot Grigio”. Vyrábí se z něj bílá vína vysoké kvality a většinou polosuchého až polosladkého charakteru.
Rulandské šedé je řazeno mezi velice populární a kvalitní vína, která jsou v České republice konzumována poměrně hojně. S největší pravděpodobností k nám zavítala z francouzské oblasti Burgundska, odkud se rozšířilo i rulandské bílé (Pinot blanc) nebo rulandské modré (Pinot noir).
Historie
Jedná se o starobylou odrůdu původem z Francie, pravděpodobně z již zmíněné oblasti Burdgunska. Odtud se rozšířila do zbytku Francie a později do celé Evropy. Velmi se uchytila zejména v oblasti Champagne, kde se tato odrůda ve větší míře dodnes pěstuje.
Ve 14. století se Rulandské šedé rozšířilo i do Maďarska, Rakouska, Německa, Slovenska i České republiky, kde se stalo společně s Rulandským modrým velice oblíbenou odrůdou. Mezi tradiční dlouholeté pěstitele patří francouzští vinaři z oblasti Alsaska, Burgundska a Moselle.
V Německu na začátku 2. tisíciletí bylo Rulandské šedé pěstováno na celých 3 % vinic, v ostatních zemích, jako je Slovensko, Austrálie, Rakousko nebo Nový Zéland se procento plochy s touto odrůdou pohybovalo mezi 1-2,5 % vinic.
V České republice se nyní pěstuje hlavně na jižní Moravě, kde je největší % obsazení této odrůdy v oblasti Velkých Pavlovic.
Název „Rulandské šedé“
V Německu se tato odrůda rozšířila díky tehdejšímu známému obchodníkovi a farmaceutovi Johannu Segere Rulandovi ze Speyeru, který v roce 1711 našel několik keřů vinné révy ve zpustlé zahradě a začal je sázet a množit po okolí. Díky tomu se brzy po celém Německu stalo rulandské šedé velmi známou odrůdou, která si získala dobrou pověst. Po tomuto farmaceutovi réva získala pojmenování „Rulandské“ které se používá v Německu dodnes.
V České republice je však tento název neopodstatněný. U nás se tato odrůda pěstovala už dávno před nástupem Johanna Rullanda, takže se jedná pouze o přejatý pojem z němčiny. Původní starobylý český název je „roučí šedé“.
Rulandské šedé se mezinárodně nazývá “Pinot gris”. Název „Pinot“ vznikl z francouzského slova „pin“, což v překladu znamená borovice. Hrozny rulandského šedého a ostatních příbuzných odrůd totiž připomínají svou menší velikostí malé šištičky borovice.
Do státní české odrůdové knihy byla tato odrůda zapsána roku 1941 pod názvem „Burgundské šedé“. Ten byl roku 1993 přejmenován na „Rulandské šedé“. Název se musel změnit na základě rozhodnutí soudu v Haagu. Odrůda se měla jmenovat stejně, jako v ostatních státech, tedy “Pinot gris”, avšak kvůli nesouhlasu tehdejší české vinařské veřejnosti byl zvolen současný název po německém J. S. Rulandovi.
Příbuzné odrůdy rulandského šedého
Mezi nejznámější příbuzné odrůdy patří Rulandské bílé (Pinot Blanc) nebo Rulandské modré (Pinot Noir), které jsou v Česku i na Moravě velmi známé. Odrůd pod označením „Pinot“ je však mnohem více:
- Mlýnařka (Pinot Meunier)
- Jakubské (Pinot Précoce noir)
- Auxerrois Blanc
- Chardonnay
- Pinot Blanc Hatif (registrována pouze na Novém Zélandu)
Pěstování
Rulandské šedé začíná kvést poměrně brzy – už v 2. polovině dubna. S brzkým kvetením se pojí i brzká sklizeň, která se provádí od konce září do poloviny října.
Díky tomu, že se jedná o rychle dozrávající odrůdu, dosahuje rulandské šedé vyšší cukernatosti a nižšího podílu kyselinek. Vína z dobrých ročníků jsou tudíž sladší a méně trpká. Plodnost Rulandského šedého se pohybuje okolo 52 %, což značí 0,8 až 1,6 hroznu na výhon.
Rulandské šedé nepatří mezi odrůdy s nejvyšším výnosem – průměrná roční sklizeň je 9-10 tun/Ha, přičemž při špatném prostříhávání keřů nebo nevhodném počasí se výnos razantně snižuje.
Výlisnost u této odrůdy se pohybuje ve středních hodnotách okolo 65 % (normální výlisnost je 60-80 % z 1 tuny). Tu silně ovlivňuje tužší slupka, která v sobě uchovává více vody a minerálů, které lisováním nelze získat.
Průměrná cukernatost se pohybuje většinou okolo 20 °NM (normovaného moštoměru – hlavní ukazatel obsahu přírodního cukru v alkoholických nápojích, udává podíl cukru na 1 litr vody). Při vyšším obsahu přirozeného cukru ve šťávě je možné získat vína s vyšším % alkoholu. Má také nižší obsah kyselinek (8-10 g/l).
Choroby a škůdci
Rulandské šedé je středně odolné vůči škůdcům, houbovitým nemocem i vůči hnilobě. Často se potýká s plísní révovou (Plasmopara viticola), která napadá hrozny i listy a tvoří bílý až žlutavý povlak.
Je slabě odolná vůči padlí révové (Uncinula necator – moučnatka), která způsobuje bílý poprašek na bobulích i listech, připomínající mouku.Kromě tohobývá často v deštivém počasí napadána plísní šedou (Botrytis cinerea), která napadá zejména plody, čímž je znehodnocuje.
Dobře zvládá prudší mrazy do -20 °C – silnější mrazy by ji už mohly trvale poškodit. Krom toho velmi dobře regeneruje a brzo raší, což je důvod, proč se vinaři často obávají jarních mrazíků. Ty totiž tuto odrůdu v jejím brzkém vegetačním období (období, kdy začíná rostlina po zimě opět růst) silně ohrožují. Čato se tak stává, že na jaře část rostlin umrzne.
Půda
Rulandské šedé potřebuje pro svůj správný růst kvalitní a bohatou půdu. I přes to, že se nejedná o tak náročnou odrůdu, jako je například ryzlink rýnský nebo Rulandské bílé, je potřeba mu zajistit vhodné podmínky pro růst.
Nejčastěji se pěstuje na teplých a západně směrovaných svazích, kde má k dispozici dostatek slunečního svitu. Tato odrůda snáší velmi špatně mělké a písčité půdy, na kterých není dostatek vláhy.
Naopak velmi dobře roste v hlubokých a vododržných svazích s výživnou půdou a vyšším obsahem uhličitanu vápenatého.
Charakteristika
Typická barva Rulandského šedého je zlatavě žlutá s jemným růžovým podtónem. Neutrální vůně RŠ přispívá k tomu, že se víno hodí k mnoha aromaticky výrazným pokrmům – nenarušuje aroma daného jídla, díky čemuž je možné si naplno vychutnat spojení obou chutí.
Chuť je plná a přitom velmi jemná, s vysokým extraktem (podíl obsahu všech látek včetně minerálů, kyselinek a cukru na určité množství alkoholu). Víno je považováno za harmonické, s nižším působením kyselinek a dlouhotrvající dochutí.
Kvůli vyšší přirozené cukernatosti vína mohou dosahovat většího prokvašení, díky čemuž může obsahovat vyšší procento alkoholu.
V ne příliš výrazné vůni lze najít pomeranč, grapefruit, meruňky, jablka, oříšky, med ale i chlebnatost nebo závan koření. Někteří znalci popisují ve vůni dokonce i kakao, vanilku nebo včelí vosk.
Díky poměrně vysoké cukernatosti se nejčastěji vyrábí kabinetní vína rulandského šedého, která jsou suchá až polosuchá. Při lepším ročníku, kdy mají hrozny možnost dosáhnout vyššího obsahu přirozené cukernatosti, se setkáváme s výběry z hroznů, výběry z bobulí nebo s pozdními sběry.Tato vína jsou z pravidla polosladká až sladká.
Vína s vyššími přívlastky mnohdy připomínají tokajské výběry. Kvalitnější odrůdová vína jsou vhodná k archivaci, při které se zhodnotí a dlouhodobým vyzráváním získají zbrusu nové vlastnosti.
Stolování Ruladského Šedého
Díky svým vlastnostem se skvěle hodí ke asijským nebo čínským jídlům, kořeněným steakům nebo rybám. Také je výborný v kombinaci s hutným hovězím vývarem nebo těžšími úpravami kuřete.
Sladší výběry (výběry z hroznů, bobulí nebo pozdní sběry) jsou výborné v kombinaci s dezerty a čokoládovými zákusky.
Jedna láhev kvalitnějšího rulandského šedého vyjde na cca 250 Kč. V případě kabinetního Rulandského Šedého lze najít láhev i pod 200 Kč.
Autor a zdroj: Marie Graclíková, Foto: Pixabay
